Autorem článku je Ivan Brezina, novinář, cestovatel. Ivanovy příspěvky pravidelně vychází v Mladé frontě DNES, Lidových novinách, Hospodářských novinách, Marie Claire, Elle, Koktejlu, Neviditelném psu. Ivan je také redaktorem v G.cz. Během své novinářské praxe obdržel dvě novinářské ceny za první místa (v roce 1999 v soutěži Příběh uprchlíka a v roce 2001 za reportáž o indickém náboženském svátku Kumbh Méla).

            Chcete prožít plnější, vyrovnanější a šťastnější život bet stresu? Zkuste jednoduché asijské principy práce s vlastní myslí. Jen je nejdřív musíte vyhrabat z haldy mystických nesmyslů a třeba objevit slast v mytí nádobí. Díl první: Já jsem Tvůrce.

Naskakuje vám z vůně indických tyčinek kopřivka? Máte legraci z hindistů ze Žižkova a krčíte nos při sousloví “tajemný Tibet” a “duchovní mistři z Himálaje”? Já taky. Na cestách po Asii jsem prožil více než tři roky života. Rychle jsem si přitom všimnul, že ve Lhase, Benáresu nebo v Káthmandú je mystiky asi stejně jako v Poděbradech, Bruntálu nebo v Brně. Češi, kteří propadli východním náboženstvím, mi připadají divní.

Jde ale o to nevylít s vaničkou dítě. I naprostý ignorant a agnostik se může  v Asii přiučit jednoduché principy práce s vlastní myslí, které jsou dobře použitelné i v každodenním západním životě. Není na nich vůbec nic mystického a fungují i v případě, že v žádného Šivu nevěříte. Jde o zcela nenáboženské postupy psychické hygieny, které vám umožní prožívat život s menším stresem, nespokojeností a utrpením a s větším vnitřním mírem a radostí. A že je kdysi vymysleli zrovna v Asii? Co na tom? Hlavní věc je, že tyhle metody fungují třeba i na byznysmeetingu, na schůzi nad mediaplánem nebo při vyčerpávajícím jednání o rozpočtu na příští fiskální rok.

Nehledejte v tom žádné tajemno. Stačí se prostě jen podívat jinak jak na okolní realitu, tak i sám na sebe. Najít odstup, zastavit se, změnit úhel. Každé ráno si čistíme zuby, sprchujeme se a používáme intimsprej a parfém. Péči o tělo věnujeme často až obsesivní úsilí. Už vás ale napadlo věnovat každý den třeba jen pět minut očistě duše a mentálnímu zdraví? A přitom je to tak jednoduché…

Mentální nálepky

Asiati vědí, že každý z nás je svrchovaným pánem svého soukromého světa a že si ten svět můžeme svým myšlením a přístupem vytvořit přesně takový, jaký chceme. Věci a události kolem nás totiž podle východních principů nemají samy o sobě žádné kvality – nejsou ani dobré, ani špatné. O tom, co je dobré a co špatné, rozhoduje až naše hodnotící mysl. Bezhodnotové realitě prostě neustále dáváme mentální „nálepky“. Vědomí toho, „jaké to je“, vzniká teprve v naší hlavě. Pokud tedy budeme ke všemu kolem sebe přistupovat pozitivně, bude náš svět pozitivní a naopak. Jde o známý paradox napůl vypité flašky: zatímco pesimista bude hořekovat, že už mu zbývá jen půlka, optimista se bude radovat, že má ještě půlku. „Člověk nemůže změnit společnost, počasí, ženu, tchýni, úřady ani politickou reprezentaci, ale jedině svůj postoj k tomu všemu,“ shrnuje pražský psychoterapeut a zenbuddhista Vlastimil Marek.

Mentální strast si úplně zbytečně vyrábíme my sami tím, že ke světu přistupujeme s přehnanými touhami, přáními a očekáváními. Přání, jaká by realita měla být, se nám pak mylně zdají být realitou samou. Připomínáme člověka, který zaměňuje mapu (idealizovaný a zjednodušený obraz krajiny) za reálnou krajinu. Pak jsme samozřejmě nutně zklamáni a frustrováni tím, že svět není přesně na chlup takový, jaký bychom ho chtěli mít. Jenže vtip je v tom, že takový nebude nikdy. Pokud vás to baví, můžete klidně třeba každý týden prožívat euforii, že už už konečně vyhrajete ve sportce, a následnou depresi, že to bohužel zase nevyšlo. Přílišné těšení člověku prostě působí jen strast.

Slast mytí nádobí

Další záplavu zcela zbytečných problémů a trápení si ve své hlavě tvoříme tím, že věcem a událostem přisuzujeme neexistující negativní hodnoty. Příklad: představte si, že na vás čeká dřez plný špinavého nádobí. Desetkrát kolem něj projdete a vždy si se znechucením řeknete: „Ach jo, mytí mně zoufale nebaví, zbytky jídla jsou odporně přischlé, a navíc je to děsivá ztráta času…“ Desetkrát to odložíte a v duchu tak sami sebe desetkrát masochisticky zbičujete připomínkou nepříjemné povinnosti. Jenže nádobí se samo neumyje. Je to činnost, kterou prostě musíte udělat. Jste to ale jen vy, kdo jí v duchu přilepil mentální nálepku nechutnosti, nepříjemnosti, ztráty času a negativity. A jste to jen vy, kdo si to odkládáním masochisticky zhoršujete. Negativní přemýšlení o problému je prostě většinou mnohem trýznivější, než problém samotný.

Špinavé nádobí je jen špinavé nádobí, nic víc. Samo o sobě nemá žádnou kvalitu a jde jen o to, jak k němu přistoupíte. Když si usmyslíte, že je nepříjemné, bude nepříjemné, a naopak. Jste to jen vy, kdo to určuje, takže je plně ve vaší moci to změnit. Zkuste to v hlavě otočit: mytí nádobí je skvělá zábava! Jde to rychle, práce je za vámi hned vidět a člověk má příjemný pocit, že věcem vrací řád a čistotu. Voda je příjemně teplá a jako bonus vám budou ruce hezky vonět po jaru. Stačí prostě jen proměnit perspektivu a mentální trápení je náhle pryč.

Netěšte se na pivo

Jiný příklad: když vám ujede vlak, nestalo se vůbec nic, co by vás mělo vnitřně rozhodit. Případné „rozhození“ totiž nesouvisí s ujetím vlaku – je to čistě a jen produkt vaší mysli. Jestli se ujetému vlaku zasmějete, nebo se rozčílíte a svým vztekem si zbytečně zkazíte den, je pouze a jen vaše volba. Nebo si představte, že jdete na výlet do hor a celý den se těšíte, jak si večer v hospodě na kopci dáte pivo. Prostě přistupujete ke světu s přehnaným očekáváním. Když se ale unavení konečně vyškrábete k hospodě, zjistíte, že je zavřená. Zoufale lomcujete klikou, vztekle kopete do dveří, nadáváte… Byl ale smyslem výletu samotný výlet (cesta), nebo pivo (cíl)? A kdo vás o něj vlastně připravil – hospodský, který zavřel, nebo vaše vlastní mysl, která si to pivo vysnila a příliš se na něj upnula? Pokud se na cíl nebudete přehnaně těšit, nebudete klamáni, když ho nedosáhnete, a nezpůsobíte tak sami sobě zbytečnou frustraci. Výlet si pak užijete i bez piva. A pokud bude hospoda otevřená? Tím líp, pivo bude příjemný bonus k už tak vydařenému výletu.

Jde tedy o to naučit se přehnaně netěšit, ale ani přehnaně neodmítat a neodsuzovat. Nelpět na příjemných emocích a nemučit se těmi nepříjemnými. Ano, přesně tohle před šestadvaceti stoletími učil své žáky Buddha. Ale pokud na jeho jméno zapomenete, nic se nestane. Základní princip bude fungovat stejně. Nejde přece o to, kdo a kdy vymyslel správný postup při léčbě zlomenin. Podstatné je, jak to udělat, aby vám kost správně srostla…