Když je práce posláním, aneb pomáhat a chránit

Jaké pocity se vám dostaví, když jedete v autě, v dešti, a spatříte uprostřed silnice člověka? Promočeného na kost. A co když zjistíte, že ten člověk je v uniformě a že je to policista? A usmívající se k tomu? Zastaví vás, nezastaví? Stalo se něco? Jeli jste podle předpisů? Máte s sebou všechny potřebné doklady?

Podobné otázky probleskly v hlavách manželů Hammettových, kteří se jednoho dne za silného deště vraceli domů. A uprostřed cesty spatřili člověka, resp. policistku. Usmívající se, promočenou na kost, ale usmívající se. Nechápali, nerozuměli. A až když se k policistce dostali blíže, zjistili, že vlastním stojícím tělem, chrání želvu.  V americkém státě Maryland se běžně želvy vyskytují a čas od času se rozhodnou běžně využívanou pozemní komunikaci přejít. Velmi často končí pod koly aut. Ovšem ne v tomto případě. Kajmanka dravá, ač přes své strach nahánějící vzezření, byla svými zachránci a opatrovníky za pomoci lopat přenesena na druhou stranu silnice.

Paní Hammettová se svěřila, že by nikdy nečekala, že policisté budou sloužit i zvířatům, resp. plazům a dodává, že si nemyslí, že by kdokoliv zastavil a dobrovolně by promokl, jen aby zajistil bezpečný přesun zvířete. Zatímco její manžel přišel nabídnout policistce deštník, ona se vydala domů pro lopaty, aby mohli želvu přenést. Kajmanky dravé mají drápy a koušou!  Jak byste se zachovali vy?

Pomoc potřebným

Když si manželé Fran a Bill z amerického státu Virginia v roce 2017 otvírali maličké bistro, věděli, že budou pomáhat lidem v nouzi. A proto každé pondělí v měsíci nabízeli obědy zdarma pro lidi bez domova. Bohatý oběd se vždy skládá z hlavního jídla, polévky, vařené zeleniny, trhaného salátu a moučníku. Toho vyvážené menu je připravováno přímo majiteli.

Jejich bistro se zanedlouho stalo místem, kde se setkávají lidé různých profesí, věků a národností. Cítí se zase znovu součástí komunity a vznikají zde nová přátelství.

O rok později vzešla nová myšlenka, a to dodávat jídlo zdarma spoluobčanům, kteří nejsou pohyblivý nebo jsou odkázáni na pomoc s přípravou jídla na svých blízcích. Někteří své blízké nemají a nemají ani dost finančních prostředků, aby se z domova přesunuli do domu s pečovatelskou službou. Jen během jednoho měsíce takto rozvezli na 300 obědů.

O obrovských srdcích majitelů se již doslechly i místní společnosti, které neváhají a rádi se finančně podílí na nákladech, aby bylo možné zajistit obědy pro více strávníků.

Květinová farma

O Gail a Georgovi se říká, že jsou to nejhodnější, nejvlídnější, nejpřátelštější lidé na světě. Více jak 10 let vlastní květinovou farmu o rozloze pěti akrů. Oběma je kolem sedmdesátky, což byste nehádali.

A čím jsou tak výjimeční?  Nedělají toho mnoho, jen se starají o květiny. Jejich láska je vidět. Jejich péče voní široko daleko a jejich náruč je vždy otevřena. Své o tom ví Simon, který se do amerického státu Massachusetts přistěhoval a stal se Galininým a Georgeovým novým sousedem. „Od našeho prvního setkání byli ke mně velice milí a přátelští. Pozvali mě k sobě domů, starali se o mě jako o vlastního a než mi to došlo, věděli o mě víc než já o sobě,“ dodává Simon. „Uvědomuji si, že jsem od našeho prvního setkání za nimi mířil i několikrát do týdne, opojná vůně všech těch květin byla pro mě jako léčebnou kúrou,“ doplňuje.

Květinová farma Gail a Georga není jen místem, kde ze semínek vyrostou nádherné květiny, ale je to i místem, kam se spoustu návštěvníků uchýlí relaxovat, procházet se mezi květinovými záhony a nechávají se unášet na voňavých vlnách do klidných míst, kde se rozplynou jejich starosti běžných dní.