Buďte odvážní, buďte stateční, buďte plešatí!

To je název kampaně, která díky osmdesátce dětí vybrala přes 25 000 amerických dolarů na výzkum dětské rakoviny. Jak to vše ale začalo?

Když se devítiletá Marleen chystala vrátit po 40 týdnech chemoterapie do školy, bála se, že se jí spolužáci budou vysmívat. Neměla po léčbě zákeřné rakoviny žádné vlasy. Ovšem dostalo se jí něčeho jiného. Podpory. Podpory od nejlepší kamarádky Cameron, která si na počet Marleenina návratu oholila hlavu. Ovšem tím neskončila. Cameron věřila, že pro svou kamarádku může udělat více, a tak zašla za třídní učitelkou a společně zorganizovaly školní vlasovou sbírku, během které se svých vlasů dobrovolně vzdalo 80 dětí a 6 dospělých.  Vlasy přeměněné na peníze byly věnovány Nadaci St. Baldrick’s, která se zabývá výzkumem dětské rakoviny.

Hrdinkou přes noc

Být ve správnou chvíli na správném místě. To se stalo teprve sedmnáctileté Arianě Lutermanové, když se se svým týmem účastnila dallaského běžeckého dne, jehož součástí byl maraton a také štafeta. Ariana byla poslední běžkyní ve štafetě. Do cíle ji zbývalo dvě stě, tři sta metrů. Dobíhala běžkyni před sebou, chvíli spolu běžely, když se náhle běžkyně vyčerpáním sesunula k zemi. Ariana reagovala okamžitě, snažila se běžkyni ze země zvednout a pomoci ji doběhnout do cíle. Což se povedlo a okamžitě se stala miláčkem celého běžeckého svátku za svůj sportovní přístup. Na tiskové konferenci po závodě uvedla, že nechápe, proč se jejímu skutku všichni podivují a ptají se na něj. Vždyť je to přece samozřejmé! Co jiného by měla dělat. Ariana říká, že měla v nohách jen 4 kilometry, zatímco vyčerpaná běžkyně o desetinásobek více.

Během jediného dne se z Ariany stala hrdinka, telefon jí nepřestával zvonit a často byla žádána o ruku. Když si v pondělí ráno cestou do školy chtěla ve svém autě pustit oblíbené rádio, byla překvapena když slyšela své jméno a dobrý skutek.

Záchrana života

Kzyž se Trevorova žena jednoho večera nečekaně opozdila, Trevor věděl, že to není to její klasické zpoždění. Cítil v kostech, že se s jeho ženou něco stalo a musel ji jít hledat. „Nevěděl jsem přesně kam se rozjet, ale měl jsem takové tušení, že musím jet autem po dálnici,“ říká. A jeho intuice ho nezklamala. „Jel jsem asi hodinu padesátikilometrovou rychlostí pořád jsem se díval kolem sebe, až jsem uviděl pneumatiky ve sněhu, které pokračovaly strmou strání dolů a na konci mezi stromy bylo auto. Krve byste se ve mě nedořezali,“ popisuje Trevor. Bál se podívat do auta a když to udělal, jeho žena v něm nebyla. Rozhlédl se a spatřil ji o 30 metrů dále shrbenou pod stromem. Když k ní přišel a zvedl jí hlavu, jeho srdce se zastavilo. Nepřítomný pohled jeho ženy a skoro bezvládné tělo… Trevor okamžitě zavolal záchranku a své ženě zachránil život. „Je to neuvěřitelné, je to zázrak,“ říká, „nikdy předtím jsem takovýto silný pocit neměl, nikdy se mi nestalo, že bych měl nějaké tušení. Jsem rád, že je má žena v pořádku.“

Tři příběhy, jejichž hrdiny můžeme být i my sami. Měsíční dávka dobra pro každého.